Noc

Dřív milovala jsem temné noci.
Čekání na hvězdy, čekání na zázrak.
Teď ve mně ale vzbouzí pocit,
že je jen urousaný funebrák.

Její závoj, když větvemi se line,
jež dřív hladil, laskal tělo mé..
Právě tomu teď mé srdce nepromine
ostří nože- ranami do něj ztupené.

A řinou se slzy lítosti z pod víček,
že nenávidím noc i den!
A jen žalozpěvy korouhviček
někde na střechách pod nebem
sdílejí můj žal,
když Bůh změnil se v cynického Satana,
když můj milý nezůstal
a daleko.. daleko je do rána.

Jen ten úsvit zůstal čistý
jako ten papír,než začala jsem psát..
Slova, jimiž chci Tě ujistit..
že tě pejsku nepřestanu milovat.