Omlouvám se ...

Proč vůbec píši tyhle trapné básně?
Vždyť i bez nich se mi spalo krásně.
Snad jsem doufal ve věčnou slávu,
v slova úžasu padající na mou hlavu.

Aby tohle vše se mohlo dít,
musel by pán Bůh jít spát
a slunce za obzor jít,
v tu chvíli bych se snad Vergiliem mohl stát.

Když ovšem za obzor slunce zajde,
nastane večer, všude tma ... ticho.
Čili stejně se nikdo nenajde,
kdo by měl z mých básní v ústech sucho.

Snad jen noční sova,
by slyšela má tichá slova,
které bych šeptal do noci,
slova plná lásky,radosti i nemoci.

Avšak tohle stejně stát se nestane,
u mě stejné to už vždy zůstane.
a tak do doby než zhynu,
mám spoustu času na psaní svých trapných rýmů.

Za to se vá omlouvám,
že u psaní dál zůstávám.