Árie bílích labutí

Sníh šumem větrným vlaje,
vlasy do copů ledových spřádaje.
Pouliční lampa závistně na lásku hledí,
svit jemnosti tváře tvé hladí.
Rty spásné jemně v ústech hřejí,
slast při vůni spásných orchydejí.

Cesta sněhem dlážděna při řece ledem šacené,
sníh líce šimrá,červení s perletí zdobené.
Řeka horko našich srdcí zavidí,
cesta za místem bez lidí.
Spásná cesta za sněžného potlesku.

Spletité ulice temná zákoutí.
Polibky při šumu rolniček štěstí,
štěstí z dlaní promrzlých,
štěstí při pohledu do očí nádherných.
Sladká políbení při zpěvu bílých labutí.

Árie bílích labutí krásu tvou opěvují,
klavír doprovodem,černá s bílou se střídají.
Srdce mé v rytmu tympánů,
hudba orchestru přírody se srdcem člověka.
Ač mráz krutý přináším náruč tulipánů,
kytice s nápisem spásných děkování,
díky za naději při kráse milování.