Svatba

Před kostelem dvě postavy,
a nemají žádné obavy.
Ta jedna asi ženou bude,
ta co na ní bílá zbude.
Ta druhá muže,
ta, jejíž oblek má barvu tuže.
Do kostela kráčí tiše,
nevěsta jen sotva dýše.
Jejich smích se kostelem rozléhá,
a otec jim u oltáře požehná.
Pak odveze je kočár tam v dál,
kde kdo by se toho bál.
Svatba je ale hezká věc,
když jeden druhého milují přec.
Ten kdo svatbu nezažil,
jen těžko by ji hodnotil!