Básníkův sen

Toužím po pařížských uličkách
Po jejich sépiově matných zdech
Chci nohu smočit v jejich prach
Vůně města lapit pro svůj dech

Svět pozorovat z malebných kaváren
Obdivovat parfém vnadných žen
Poslouchat žebrákových houslí vět
Ustrnout omámen pro smyslný květ
Vysedávat pod stříškami z balkónů
Prozpěvovat písně zdejších salónů
Přes poledne dlouze hledět do vitrín
Pod jazyk skrýt chutě drahých vín
Střežit se svátosti zdobných kostelů
Nesměle vstoupit v kýče barev bordelů
S umělci setkávat se na Montmartu
Volnosti slíbat sladkou vlhkost na rtu
V myšlenkách s štětcem tiše před plátnem
Malovat v radostném opojení malátném
Do tlustých svazků vepsat básně o kráse
Navždy zakotvit v tom vysněném obraze

Já toužím po pařížských uličkách