Štěstí

Štěstí

Dívka s šaty bílými,
s řasy krásně dlouhými.
Se rty, rudými jak růže,
Tváří něžnou, která každého zmůže.
S vlasy dlouhými až na zem,
S úsměvem neposkvrněným jediným kazem.
Ladnou chůzí chodila sem a tam…
„Kdo to je ?“ , zase se ptám..
Je to ztělesněné štěstí či strach ?
Smůla či odvaha?
Je to vše a přece nic.
Každý by chtěl od ní víc.
Vzít si ji domů, klidně i celou.
Je jedno, jestli rozechvělou.
Štěstí by chtěl každý mít,
Ale nikdo neví, kde ho najít.
Štěstí se ale nehledá, ono si Vás najde samo.
Bude se ptát, vy řeknete ANO.
Bude stát ve dveřích s úsměvem na rtech..
Bude to dívka s šaty bílými,
s řasy krásně dlouhými….