Dveře
Dveře
Anotace: Omlouvám se za další osobní báseň.
A tvoje otázky znějí tak naléhavě…
Přede mnou zavřené dveře dvanáctery
a třináctá komnata uvnitř v mojí hlavě.
Ty dveře jsou mé staré zacelené rány.
Nemyslím na ně, ale nezapomínám.
Jak dlouho a ztěžka byly zavírány…
A já je teď pro tebe znovu otvírám.
Kdybys jen tušil, jak tuze to bolí…
Nezlob se, asi se neubráním pláči.
Rána je opět čerstvá a zasypaná solí
a k tomu ty dveře jen pootevřít stačí.
Nebojím se ani tak výrazu Tvé tváře,
až svěřím Ti věci hluboko schované.
Je to horší než v čekárně u zubaře.
Bojím se vejít. Já vím co tam je.
Když neotevřu, nebudeš mne znát,
celou, celičkou mne chceš.
Nejdřív mne ale musíš rozplakat
a pak mě konečně dostaneš.
Jednou to stejně udělat musím,
překonat ten svůj mlčenlivý strach.
A i když to sama nepřeju si,
po klice sáhnu na špičkách.
Mám ..?
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Píšeš nádherně, pokud mohu z dvou dosud přečtených básní soudit. Líbí se mi Tvá stavba veršů, všechno je to úžasně rytmické a krásně se to čte i poslouchá.
Tvé další verše si nechám v zásobě pro chvíle hladu po kvalitní poezii =o)
22.03.2006 20:32:00 | Ollie
Tak ta se mi líbí. Zajímavé je, že mám také jednu s trochu podobným námětem. Zkus schválně kouknout na "Další z mých osudových ran".
20.03.2006 16:10:00 | JardaCH
Říct o sobě vše...by mělo snad být vzájemné, jen já špatné zkušenosti mám, o mě věděl vše, já o něm jenom klam...
20.03.2006 09:46:00 | Krtica
Moc se mi to líbí. Nechal jsem už stát některé dívky před dveřmi, protože ty, co byly před nimi mi prostě nedovolí ty dveře otevřít. Na to jsem myslel když jsem četl tuhle krásnou a upřímnou zpověď.
19.03.2006 22:46:00 | Jan Čihoský