Nositelka příběhů

Vidím celý svět,
jak zpívá i pláče, dnes už naposled.
Jsem skála tady na břehu,
co dává světu odvahu,
když ztrácí to, co těžce získal,
pro co jenom žil a dýchal.

Já skála tady na břehu,
srdce už mám dávno puklé,
z těch milionů příběhů,
co všechny jsou jak jeden smutné.

Ten jeden příběh jediný,
co běží za mnou z krajiny,
kde všechny květy dávno zvadly
a všechny stromy k zemi padly.

Já skála tady na břehu,
já každý příběh vynesu,
na samotný můj vrcholek,
kde zbude z něho kamínek,
co s větrem bude zpívat tiše:
"Nezapomeň, miluji Tě."

...

Já na břehu tu skála sama,
se všema svýma puklinama,
stát tu budu jako dosud,
dávat naděj je můj osud.

Ani vítr, ani voda,
moji sílu neudolá.
Já stará skála na břehu,
nositelka příběhů.