Rozloučení

S přesvědčivostí tobě vlastní
dals mi najevo
že odcházíš...

Odcházíš od všeho
co je prchavé
a mizí s tím
co se ti stalo.

Říkáš: už je to pryč
lidé, co znali jsme
jsou jako stíny
uzavřených myšlenek.

S naivní předtuchou
doufám v návrat
dnů bezesných,
kdy nebylo třeba se přít
s nezdary...

S nezdary jež naplnily
poslední dny
před smrtí...

A tak říkáš, že nemáme co žít.
Jediný náznak soucitu -
ten až zanikne
odejdeš bez důvodu být.

A není už čas naříkat
na minulost.
Všechno co bylo,
bylo jen na chvíli,
a všechno co zbylo
odchází.

Bez útěchy, bez duše,
bez tíže...

A říkáš, že už dals všechno
co jen se může dát
a nemá smysl si přát
zůstat tu dál a doufat...

To dáváš mi najevo
a já najednou chápu,
proč je třeba
sbohem ti dát.