Pouhý sen?

Jedna malá holčička,
Medvídka svírá ručička.
Všude kolem tma,
Všichni spí.
Je sama,
Ona už to ví.

Ví toho víc.
Stačí se podívat do jejich očí.
Na její líc,
To její smutné černé obočí.
Jak mraky spojené nad světem,
Země se přeci jednou dotočí.

Proudy slz jí z tváře kanou,
Snaží se znovu vláhu zemi dát.
Proti ní lidské jazyky planou,
Rty se cukají,je tak těžké se usmívat?

Je sama, už nevolá o pomoc.
Tělo jí pohltila chtivá temná noc.
Duše však stoupá ,vánek ji nese.
Ocitá se na velkém plese.

Všude plno lidí.
Jsou dospělí a chladní.
Jsou tak krásně ladní.
Ale s nikým se nedrží za ruku.
Místo masek mají paruku.

Její zima ,její chladno.
Ale co to cítí v ručičce?
Plíživý mráz se rozpouští snadno.
Její dlaň spočívá v hřejivé medvědí tlapičce.