Přání

Vítej, čarokrásná věto!
V náruči básníkově
Vítej
Zrozena z okvětních lístků
Padajících z nebe
Zrozena z živé vody
Tryskající konečky prstů
Tak mocně
A obklopena zástupy slov
Přec tak sama
V čisté kráse noci
Jež tiše zní

Zbortit se v tisíc nových dílků
A znovu poskládán
Světu skryt
Nepoznán
Jen ty mě, věto!
Jen ty
Prozradíš do ticha pouličních
Lamp

A převtělena do nočního motýla
Se třepotáš vysoko nade
mnou
V posvátné jednoduchosti
Se domáháš světla
Narážíš na neprostupnou hráz
Přesto vytrvale míříš
K Němu

Sedím pod tou lampou
a jen tiše šeptám
Abych nevyplašil
Tvá Křídla motýlí:

Uvěř mu červánky
Uvěř mu na líci
Uvěř mu každičký záchvěv
Napnuté struny
I falešný zpěv
Uvěř mu
vytesává do mramoru myšlenek
Obrysy žen a portréty
Tváří
Pod světlem luny
Pod světlem pouličních lamp
Poddej se tepu
Polykej rytmus
Co tluče do kláves tvých šatů
Věto!
Buď mou chotí
Dnes