Pro umělce, který dodal barvy mému životu

......
Máš mě rád
a čekal jsi dnes na mě,
útržky myšlenek jsi věnoval svým přátelům,
několik kousků se slilo do vzpomínek,
oči však těkavě pozorovaly dveře,
kterými jsem měla vstoupit.

Srdce ti zalil teplý proud štěstí,
a oči ztratily na chvíli světlo,
až jsem usedla k tvému stolu,
vrátil ses zpátky, stále nevěřící.
Chytil jsi mne za ruku,
vlhký vzduch ti orosil oči,
„Přece jsi přišla“, kývnutí,
„tak co si dáš.“
„Vyprávěj, jak se ti jelo,
myslel jsem na tebe,
však víš.“
Tma noci za okny postoupila dovnitř.
prázdné židle začaly naplňovat lokál,
zůstali jsme sami spojeni prsty,
spojeni úsměvem a pohledy duší.
Pár kroků ze schodů a cvaknutí zámku,
pouliční svítilny soupeřily s hvězdným světlem,
noční vánek čeřil hladinu kaluží,
podívej, jak jsi krásná,
pár kapek mi sklouzlo po tváři,
list kaštanu se zbavil své tíže.
Vedl jsi mne za ruku dlouhou tichou ulicí,
nehlučně zněly naše kroky podél plotů,
až jeden nás zastavil, tos už věděl, co dál,
líbal jsi mne a pro tu chvíli,
neexistoval svět mimo nás,
potichu se klíč otočil v zámku,
jen zrychlený dech byl životem v tmách,
ruce tápaly podél zdí,
neznámých koutech,
neznámých stínů,
až se tvé dlaně dotkly mých vlasů,
vzplálo splynutí,
nikdo nechtěl víc a nikdo si nic neschoval,
dostal jsi vše, i já brala zplna,
žár,co nás prostoupil,
doplnil galerii snů novými obrazy.

Teď jsi otevřel oči,
ale místo u stolu bylo prázdné,
a dveře se už otvíraly jenom zevnitř,
zůstávals sám.
Zaklonils hlavu a upil z poháru,
vyhaslou cigaretu naplnil dýmem,
pár mincí udeřilo stůl
a ztěžklými kroky ses odpoutal od snů.