Černý inkoust

Převrhl se inkoust
na stránky mých dní.
Převrhl se inkoust,
jen bílé okraje ční.

Rozpila barva
stránky za mnou i stránky přede mnou.
Rozpila je
za mnou černo a kroky mě vedou tmou.

Šlápoty v papíře
-kousky jasnějších vzpomínek.
Šlápoty v papíře
a ve mně vztek!

Dala jsem si zaléžet
na kronice mých dní.
Teď každá strana má náležet
jen stoce odpadní?!

Nikdo je nepřečte, natož já.
Napsat je znovu? Tu sílu nemám.
Když už nejsem dítě, jsem dospělá..
S chátrající fantazií řadím se k ženám.

Kéž dítětem bych znovu byla,
kéž šťastné stránky bych byla nezahodila,
když dospělou jsem se chtěla stát..
Teď už vím, že nebylo kam pospíchat.