Dneska se mi nechtělo spát,
slova do duše bodají,
stavy, kdy se nejde smát,
vstříc perle noci jsem vyšel potají.
V mlýnu myšlenek ve stavu strašlivým,
do světa mrtvých postupně upadám,
nebeští ptáci zpívají hlasem podivným
ve větvých stromových pro skelný diamant.
Dnes padal déšť, mou duši neomyl,
setmělo se - jen jsem se usmíval,
čas můj život z povrchu smyl,
rubín večera mě do noci uvítal.
No konečně nějaká pořádná kritika:
->Popleta: Jo to je pravda, že při čtení stovek textů, se nějaké posloupnosti opakujou a pak je kritika taková jaká je, pravda, že zas tolik básní nečtu jako ty, protože většinou svým obsahem se mi popár verších přestanou líbit a tak nevím jaký posloupnosti jsou v kursu a které mimo mísu.. díky ale, za tu dobu co publikuju jsi první s pořádnou věcí
->krtica: volným veršem píšu, když píšu spolu kamarádkou...a to ještě publikovat nehodlám, protože s tím mám jiné plány. Ale tohle, co mám, je moje pojetí světa a přístup k němu.. tady a teď.. uvidím za 14dní, za měsíc.. takže asi tak s volným veršem
29.03.2006 16:40:00 | dead-head