BLESK A HROM

Poslouchám hudbu,
asi dost nahlas.
Hučí mi v uších,
tak jako při bouři.
Nevím proč nikdo nemá bouři rád,
je překrásné vidět,
jak nebem křižují blesky,
a pak ozve se hrom.
Blesky vrhají světlo na mou tvář,
a pár slz zaleskne se,
v ohlušujícím třesku hromů.
Křičím.
Nikoho to nezajímá,
nikdo mě ani slyšet nemůže.
To hrom jediný,
slyšel to co jsem vykřikla,
ale nechá si to pro sebe,
nikomu nestačí to říct,
ani zlatý blesk.
Neprozradí mé tajemství,
je to asi proto,
že jsou tu jenom chvíli,
a pak v tichu zaniknou
Škoda že nejsem blesk,
nebo aspoň hrom.
Abych mohla jako oni,
jen tak zmizet,
a v tichu zaniknout….