Chvilka něžných ostnů

Chvilka něžných ostnů
v záblesku tichého mraku
se snesla k smutným topolům,
aby z nich slzy vymámila.
Uspala průvod jdoucích
stříbřivě lesklých střevlíků,
co kráčeli zdobit rubáš
zčernalých bílých vran.
Chvilka něžných ostnů
zdusila uhlíky očí bez pláče
a nechala je dýmat
v modravém kouři laciných cigaret.
Zabila mámu motýlí;
ta rozpadla se v prach malých drobečků,
bloudících nyní světem duší
bez cíle
sem a tam.
Chvilka něžných ostnů
se proměnila v smutnou družičku
k zatlučené rakvi dubové
a zpívala tiše
pomalu písně veselé.
Chvilka něžných ostnů
kráčí snem mým bez cíle
v tichém krůčku pravidelném,
s úsměvem
a s obrázky svatých v dlani.

Tiše zní křídlovka,
provázená činelem a bubnem,
hrajíc své teskné andante.
Chvilka něžných ostnů
popošla o dům dál.