Od soumraku do úsvitu
Od soumraku do úsvitu
Anotace: Balkónovka. Velice prostinká.(Tak na tohle jsem fakt zvědavá :-)
až slunce zapadne…
Ale co! Posedím tady
a opřu se třeba tady o tu
přátelskou náruč atmosféry v rohu.
Přinesu skleničky.
A deku pod zadek.
Ale jinak je dneska příjemně…
Do chvíle, než mi začne
skrz prsty protékat oranžové
nebe velkoměsta.
Cože?!?
Stejně zčerná.
Uleví se mi.
Asi to nakonec
přece jen bude
naše planeta…
Později zaslechnu
první ptačí zpěv,
první zvuk auta,
první nesmělé zakašlání
a prvních tisíc budíků.
Uf, je to naše planeta…
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
já a lamač dívčích srdcí? nikdy ještě jsem žadné srdce nezlomil to spíš ony mě a pořád je to baví
06.04.2006 18:33:00 | Pavel Kotrba
někdo sedí na balkoně, někdo se vydává do jámy lvové a tak... záleží jak moc celkový chce mít člověk přehled:) pohoda ne?
03.04.2006 20:08:00 | dead-head
tkale poetický popis činnosti jsem ještě nečetl :o)) co ještě - nikdy 100
02.04.2006 20:36:00 | Pavel Kotrba
Tohle není pocitovka. Je to konstatování. A to s tou planetou... Nejsem na oranžové zbarvení oblohy zvyklá. Připomnělo mi to Marťanskou kroniku :-)
01.04.2006 19:48:00 | Miléne Marguerite
místy se dotýká přirozenosti toho jak někdy mluvíme sami k sobě. jen mi nesedí ta planeta . rád bych tohle čet jen jako pocitovku.
01.04.2006 19:40:00 | kulishak