Osolená

Osolená

Potají, potají oči tvé slévají
slzičky trápení v potůček klikatý.
Slzičky cestičky pokaždé své mají,
tečou až po bradu, někdy i po paty.

Smývají, skrývají trápení do soli,
která se objeví až slzy dotečou
do vlasů, do peřin, kde všechno dobolí,
když síly víry tvé cestičku prosečou.

Vyletí z prokletí radost tvá mateřská,
nedbají, tlačí se dušičky v pořadí.
Čekají, čekají, jedna když zatleská,
nastoupí do světa, ty už si poradíš.

Spěchaly, sčítaly, dokdy je čas schová,
než mohly touhy tvé radostně oživit.
Už po nich zůstala jen šmouha nachová,
dostaly svolení v těle tvém začít žít.

Jak v ranním slunci pavučinka
ozdobí se kapku rosy,
tak radost na tvém prahu cinkla,
nemusíš ji slzou prosit.