Andělé

Na mrakách si sedí
smějíc se dolů
tančíc ladně
jsou jak lesk kostelních zvonů
co dole se děje vědí
někteří koukají stroze a chladně

Andělé ležíc tam nahoře
v mracích bílých
plují po modré obloze
už netouží po těch chvílích

Kdy byli na zemi
Normální, šedí
staří a zvrásnění
lidé
teď jsou spíše bledí
a jen hledí a hledí

Ale šťastni a spokojeni
říkají si
dobře je mi
budete tu jednou i vy
i ti nedůvěřivý

Budeme se mít krásně
zpívat, polehávat
budeme psát básně
lidem z mraků štěstí dávat
a těm které máme rádi mávat

Lidé pohlížejíc vzhůru
uvidí ten lesk
odrážejíc se od křídel
jak z čistého nebe blesk

I ti kdož nevěří
záhlédnou v slunci je tančit
poté možné uvěří
že život nemusí smrtí končit