Nevyřknuté přiznání

Nekonečně dlouhá lana,
na konci je rakev,
modlitbu na rozloučenou
odříkává páter.
Po lanech až dolů
na samé dno jámy
klesá do věčnosti
chladné tělo mámy.

V hlavě hořké tajemství,
v srdci ostří nože,
zbytečné je naříkat,
slzama si zmožen.
Tmavá díra černou rakev
přijala v´ svých temnotách,
červy uvnitř hlodající
způsobují v tobě strach.

Slzy stesku do hrobu,
bezvládně jdeš na kolena,
ambice jít za mámou je
k tobě hodně nakloněna.
´Proč jsem ji to nestih´ říct?´
ptáš se tvýho TY,
problém, který hlodá tě
již od puberty.

Jin a jang ve tvém těle
bojují o vyšší post,
bílý dobro ucuklo,
vítěz - černá šílenost.
Říká: ´Půjdem za mámou,
pohleď dolů, ruku dej!´
A ty´s poslech´. Splň teď přání,
šepni mámě, že´s byl gay.