Vím...

Vím,že skoro všechno krásné kazím,
co ještě pevně stojí, tak srazím.
Nechtěně se svou smůlou na patách,
nahání mi všechno strach.

Vím,že spoustu věcí udělám znova
a zkazím i to, co přinese situace nová.
Den s Tebou, na který se těším, chytne splín,
promiň, ale asi jinak jednat neumím.

Zmlknou slova, čelo sroste jako jedna vrána,
zlomí se radost, krize je obstarána.
Nedělám to schválně, jen neumím s hrdostí bojovat.
Vím jen to, že bych se chtěla moc radovat.

Vím, že má hrdost se těžko láme,
ale neumím bojovat, když mě něco zklame.
Je to jako černý mrak, co pokryje mojí duši
a pak jen ubližuju, což vím a tuším...