Pentalogie lásky I. – Andílek na kříži

Na poli pod nebem bronzovým.
Na kříži přibité andílkovo tělo.
Slzičky tečou po šatičkách bíle sněhových.
Hvězdička vypálená na maličké čelo.
Ručičky v bolestech dlaně k nebi točí.
Dušička umírá, už přijíždí černý kočí.
Bronzové nebe hledá mráčky, hledá na prachu nocí.
Malé tělíčko se zlámanými křídly.
Po nožičkách teče krev co lásku značí.
Očička se zavírají před nebeskými sídly.
Andílku, lásku nesl si ve své náruči.
Na bílém koni šťastné úsměvy maličký.
Neplakej andílku, bolest lásce neučí.
V rukávkách od krve klepou se ručičky.
Bronzové nebe našlo své mráčky, tak zvedni unavená víčka.
Andílku podívej, na nebi hoří svíčka.
Pláče nebe ze svých mraků, pláče nad soudem andílka.
Zavřená jsou očička, tak kde je ta zásilka?
Andílku, slyšíš mě maličký, slyšíš má slova?
Probuď se tělíčko, nadechni se znova.
Andílku neumírej, láska vrátí ti tvář.
Na kříži z předsudků stíná tvou svatozář.
Srdíčko nebije, andílku, proč už nebije?
Beznaděj v dětských šatičkách na kříži, láska už nežije.
Černý jezdec na koni běží polem.
Malé ručičky už se neklepou, tělíčko spadlo do kolen.
Šťastnou cestu andílku, šťastnou cestu dušičko.
Pod zemí mizí tvá tvářička, tvé maličké srdíčko.
Andílku, ten tvůj úsměv je pryč, chladná je maličká tvář.
Svíčka na nebi už nesvítí, zmizela svatozář.
Nesl on jenom čistou lásku, nesl v ručičkách naději.
Na kříži přibitý maličký andílku, zázraky se nedějí.
Pod hlínou mizí poslední kousek šatiček.
Pod hlínou černou jak hřích vedoucí k bolesti.
Zástupy andílků nesou v rukou bílý věneček.
Andílku maličký, vzpomínky ti už nevěští.
Snad netrápí se tvá duše bez křídel.
Láska upadla do noci osidel.
A zástupy andílků opouští to smutné místo.
Proč lásku velkou zabili, snad víš to, snad víš to.