Když přátelství skončí...

Proč nazýváme přátelstvím to pouto dočasné,
když dříve nebo později stejně pro něco vyhasne.
Třeba pro pár kilometrů, pro nově vzniklou lásku
pro pošlapanou hrdost, uvadlou sedmikrásku.

Proč říkala sis kamarádka, mnohdy - THE BEST
když teď zmačkala si naše pouta a i svojí čest.
Pomačkané sliby jak krepatý papír jsi mi kdysi dala
a jen pár zpráv, aby se neřeklo, jsi odeslala.

Dlouholeté přátelství, na jehož konci běží titulky
a já s oparem zklamání hledím kamsi do dálky.
Vzalo mi tě místo, které otevírá příležitost pro všechny mladé lidi.
Buď dál v Praze šťastná, ale naše přátelství mi chybí.

Proč mnohdy i skuteční přátelé ztratí k sobě cestu.
Zatoulané klubko dříve hezkých časů
se rozmotá a nitě přestřihnou nůžky osudných rozhodnutí.
Proč se ztratí a nutí druhého k zapomenutí...?