Až...

Až Tvoje hlava blonďatá
pomalu se odkutálí ze špalku,
až Tvoje hlava blonďatá
naposled se na mě bude usmívat...

Až Tvoji kůži na krku
přetne režný provaz,
až Tvoji kůži na krku
naposled zulíbám...

Až Tvoje bílý záda
zlámou se skokem z mostu sebevrahů,
až Tvoje bílý záda
naposled do krve rozdrásám...

Až Tvoje chladný srdce
probodneš ostřím dýky ještě chladnější,
až Tvoje chladný srdce
naposled budu zahřívat...

Až Tvoje toulavý nohy
sežehne plamen kacířské hranice,
až Tvoje toulavý nohy
naposled budou spleteny s mýma...

Naposled se na mě bude usmívat...
naposled zulíbám...
naposled do krve rozdrásám...
naposled budu zahřívat...
naposled budou spleteny s mýma...

Všechno už bylo naposled
a příště nikdy víc.
Všechno už bylo naposled
to přišla jsem Ti říct.

Teď už Ti jenom k nohám
kutálím špalek,
podávám provaz,
stavím Ti most,
nabízím dýku,
či snad Ti mám jít nasbírat
klestí na Tvou hranici?

Vyber si sám – jak uznáš za vhodný,
vyber si sám – ty chlape nehodný,
vyber si sám – ať nemusíš litovat,
vyber si sám – ať můžeš se kát,

vyber si sám – já budu se Ti smát!