Poezie

Poezie
zas pohlavek
mi neurvale
vmetla do tváří.
"Takhle se verše nepíší!
Začni znova,"
to už laskaví jí hlas.
A já pokorně lapám slova,
však přiznávám
s nesmírnou potíží.
Poezie
zas panovačně
ohrnuje ret.
Trochu se stydím
za snůžku nepovedených vět.
Když konečně
tužka roztančí se po papíře
a stínohra grafitů maluje podivná slova.
Poezie jen letmo se usměje
a uteče mi,
je těžké se jí zavděčit.