Začátek konce

Když půjdeš sám černou noční ulicí
ve světle pouličních lamp,
vzhlédneš, tvůj pohled míří k Měsíci
jenž na obloze otevřel svůj hvězdný krám.

Tma kolem hustě rozprostírá se po kraji,
už i ta lampa pohasíná.
Tajemní ptáci hlasitě zpívají
a tobě je stále velká zima.

Svůj život snažil ses změnit mávnutím proutku,
hlavu tvou pokryla kápě od krve!
Velkou slanou slzu těžce držíš v koutku,
znáš to, vždy bolí to jako poprvé!

Brával jsi a dával vše co jsi jen chtěl.
Života svého sis užíval!
Přišel však den a tys rozdal vše co jsi měl,
život svůj ďáblu jsi zaprodal!

Tak nekoukej tak na mě svýma očima!
Nekoukej tak na mě pod svými víčky!
Vždy něco končí, něco začíná,
jen sfoukni plamen velké svíčky.

Ležíš teď sám v černo-černém pokoji
a vzpomínáš, tvé srdce se však nehojí!
Ležíš sám, obličej v roztrhaném polštáři,
myšlenky v tvé mysli podivný obraz vytváří!

Přemýšlíš o časech které teď zavládly.
O časech pro tebe tak zlých.
Oslava nad tebou šílenství nadvlády,
promítá se krutě na víčkách očí tvých.

Zavřel ses sám do temného zámku šílenství
a zahodil kouzelný klíč.
Začátek konce tvého osudu
drží nad hlavou tvou těžký bič!

Ale nestrachuj se příteli
zase bude nám všem dobře!
Zastav se chvíli a poslouchej,
má slova teď patří tobě…

Sochy, jak víš jsou z kamene.
My všichni jsme kamení!
Doba je šílená pro tebe,
jenže my všichni jsme šílení…