Rozpadám se

Z živa se rozpadám,
Mé tělo hnije,
Má duše blije,
Sotva dechu popadám.
Jen krátký čas zůstanu.
Mám pod očima kruhy,
Ruky zlámané,
Srdce z kamene,
Celý jsem tuhý.
Lehnu si a už nevstanu.

Jak vypadám, toť dílo boží.
Děj se jeho vůle.
Přirovnat se můžu k nule.
To se mu mám k nohám složit?
Ne! Zabít ho, zabít.
To co jsem, jen díky světu.
Jsem úplné nic!
Ale je snad svět víc?
Raději si vlastní cestu metu,
Než cizí růže hladit.

A tak jdu vlastní cestou,
Nikomu nevěřím,
Přidám se ke zvěřím.
Jen nežít s potvorou, ne s tou.
Jen ne s tou jménem člověk.
Tak sám se vědomě rozpadnu,
Co bych tu taky dělal s vámi?
Loučím se mí známí.
Já sám sobě vládnu
A nastoluji si nový věk.