PRO NEJDOBROTIVĚJŠÍHO ČLOVĚKA, CO JSEM KDY POZNALA..PRO TEBE, SIMI..

Dvě spřízněné duše..
A jedna vystřelila z kuše..
Proti půlce své druhé..
Jejíž srdce je náhle tuhé.
Jak se to mohlo stát???
Měla jsem v ní tolik jistoty..
Co příslib, že při sobě budeme stát?
Vždyť byla tak plna dobroty..
Jak můžu teď někomu věřit??
Tolik já jsem se v ní zklamala..
Komu můžu se vůbec svěřit???
Když i tahle mě v ostudě prodala..
Ocitla jsem se v propasti..
Kde mám pocit, že nikoho neznám..
V ničivé neznámé oblasti..
Kde jsem proškrkala celý seznam.
Chtěla bych se vzbudit a říct, že to byl jen sen..
Vždyť už nemůžu ani vyjít už na ulici ven..
A nejhorší je, že ne mojí vinou..
Nicota a prázdnota kolem mě se linou..
Proč to jenom udělala?
A jak se to má teď spravit??
První slza už vyvěrala..
a mou duši chce tišše trávit.
Co teď dál?Co teď bude??
Co když vzpomínka pouhá zbude..
Na život můj, na všechny mé sny?
Co když mě čekají už jen zlé dny?

Simonko, vím, co jsem ti způsobila..
I když jsem nechtěla, v tvé noční můře byla..
Dnes, právě před chvílí..Tvé zprávě nemohla věřit..
Jak strašně moc mě teď mrzí, že máš strach znovu se svěřit.

Jenže nevím, co dělat.V tom je ten kříž..
Lidská duše je jak bezedná číš..
I když si myslíš, že všechno už víš..
Stane se křivda.Právě, když spíš.

A ty...andělsky kvítek..
Ještě mě chlácholíš bez výčitek.
Jen mě nech, ať se v tom topím,
když takovou hloupost zrovna TI ztropím.

Nevím, co říct.
Ze stolu chtěla bych všechno smíst..
A ta tvá slova, jak jsem tě zranila..
Snad ještě víc než tebe mě ranila.

Vím, že tohle nestačí.
Jde mi to ale z duše..
Dobře vím, jak těžce pocity se potlačí..
Už nikdy nevystřelím ze své kuše.

Je to však na tobě..
Když jsem se ti ukázala v této podobě..
Jen jenom na tobě, jakou úlohu mi teď přidělíš..
Přála bych si tu lepší. Ale nebudu se divit, když mě teď zastřelíš.

!!!PROMIŇ!!!