Volný jako pták...

Stojí na okraji vysoké skály,
před paprsky zarudlého slunce
dlaní cloní svůj zrak.

Hledí do dáli a přemýšlí,
jaké by to bylo skočit,
zamávat rukama a leťet jak pták.

Snad byla to náhoda, snad tušení
hlavou mu projela myšlenka a on cítí,
jak tělo zaplavuje euforie vzrušení.

Letí, roztahuje paže a mavá jimi jako křídly...

rozhled... krása... vůně vzduchu...

cítí tu svobodu...

teď je jen svůj...

tma, ticho, nic...

nářek, pláč a slzy...

květiny padají na víko rakve...
dolu do hrobu...