Ten anděl tam v rohu

Zas mám ten divnej pocit,
jakože mě někdo sleduje,
rozhlížím se kolem,
nevidím nikoho známýho,
ale pocit zůstává,
podívám se ještě jednou
a pak si ho všimnu,
nalitej anděl vzadu v rohu,
zvednu půlitr, napiju se
a říkám si snad to není ten můj
a vlastně i kdyby byl
- tak co s tím,
no mohl by být můj,
vždyť jakej člověk,
takovej anděl
nebo naopak?
Má nějaký polámaný křídla,
ještě chvíli zírá,
pak se zvedne a jde ke mně,
"Nemáš papírek?" ptá se,
jeden mu podám,
sedne si vedle mne,
ubalí si brko,
trhavě letí ke dveřím,
neznatelně na mě kývne,
možná se mi to zdálo,
no co zkusím za ním jít,
sedí na obrubníku
a podává mi brčko,
beru si ho a potáhnu,
podávám mu ho zpátky,
mrkne na mě dlouhýma řasama,
"Dej si ještě, je to skéro," povídá,
ještě si párkrát dám
a podám mu ho znovu,
jen tak sedíme a mlčíme,
natočí se ke mně,
koukám do jeho modrých očí,
dá mi šota,
chvíli se líbáme
a pak odletí za roh,
možná to byl ten můj,
ale spíš ne,
kdyžtak ho mám asi
s někým dohromady,
jinak by tu zůstal až do rána.