Jednoho zimního rána

Zbitej a zničenej
ráno po příchodu
z nevlídných míst tam venku,
s ukradenou hrdostí,
a bojácnější než kdy dřív...

Zbitej a zničenej
prodírám se mrazem domů
od všech krutých očí,
s kapesníkem z papíru
a přilepenou náplastí.

Zbitej a zničenej
marně hledám odpovědi
nechápu co udělal jsem
svým zchátralým životem
a svou pouhou přítomností.

Zbitej a zničenej
od těch hlasů známých lidí,
zase sedím v pokoji
se žaludkem na zvracení
a tělem celým skrčeným
do teplé náruče mrtvého křesla.

Zhrzenej a zatvrzelej
ztrácím zájem o život za oknem,
obracím se do sebe
a padám do reality času.

Zhrzenej a zatvrzelej
s kapesníkem z papíru
a přilepenou náplastí
na pořezaných zápěstích,
bojácnější než kdy dřív,
s vědomím nutnosti
ukrývat strach z lidí...