Upíří noc

Stojíš nade mnou a čekáš na denní světlo,
v ruce dřevěný kolík a přemýšlíš jak se to povedlo,
obkročmo mám tě na své bezmocné hrudi,
říci ti chci slov pár, těmi jsou „ Zvedni se a jdi!“

Tma jest mé království všemohoucí,
potkal jsem tě když jsi byla nemohoucí,
zalíbila jsi se mi na pohled prvý,
můj úsměv byl později prolit tvou krví.

Vzal jsem tě za manželku svou,
život se stal jen naší krásnou hrou,
krve kapiček pár k životu stačí,
v noci víko od rakve do hlavy mě tlačí.

V dály začíná už pomalu slunce vycházet,
má sílá pomalu někam do temna začíná odcházet,
abych se netrápil bolestí příšernou,
tlačíš na kolík a já křičím jen modlitbu tichou…