Stmívání

Blíží se klidný
podvečerní čas
a s ním vše
co je mrtvé,
co zemřelo s prvním jarním dnem.

Jako v dalekém stáří
s poklidnou myslí,
s pohřbenými vzpomínkami,
v pokoji s pistáciovými stěnami,
ožívám při Sto rocích samoty.

A jako každý podvečer,
nastává s pravidlenou přesností
tiché stmívání.

Jako v daleké smrti
s poklidným nitrem,
s pohřbenými pozůstatky,
v rakvi s nejtemnějšími prostory,
nevracím se zpět do minulosti.

A jako každý podvečer
rozsvěcí se s pravidelnou přesností
tisíce pomerančových září
a nastává
tiché stmívání.