Svoboda v zotročení

Slyšíš snění, slyšíš nářek
hlas umlčený bez otázek
tomu v těžkém svojem bludu
a sám na tom světě zbudu
slyšíš snění, slyšíš nářek...

Pero skřípá po papíře
vězíš ve své tupé víře
já, který báseň nepoznám
tobě se téměř podobám
pero skřípá po papíře.

Schopnost psát se vrátila
víc než vzpomínka mi nezbyla
na těžké chvíle rozrušení
na těžké naše hloupé snění
schopnost psát se vrátila.

V tomto svoboden, neovládán nikým
hloupost svoji, světa vidím
píši marně nesmyslné věci
skončit to musí brzy přeci -
či musím zemřít vskutku sám?

Zemřít musím vskutku sám
v tomto svoboden, nezotročen nikým.
Sbohem buďte, sbohem budu sám...
(opakovat do ztracena)