Čas

Chtěla bych zas,
překonat čas,
utéct mu do dáli,
sledovat z povzdálí,
jak jeho ruce,
houbou na opuce,
mažou vše smutné,
z našich srdcí.

Chtěla bych zas,
potkat Tě v čas,
kdy mé srdce
už nebude zmírat steskem,
včerejšek se stane dneškem,
kdy úsměv na tváři,
zase nám zazáří,
na polštáři.

Chtěla bych zas,
najít ten čas,
tělo Tvé obejmout,
duši Tvou vyslechnout,
bez slz a vzpomínání,
na naše milování,
na noci co končily
se svítám.

Chtěla bych zas,
jen dej mi čas,
zaženu vzpomínky,
co jako kamínky,
studí mě na duši,
nejde jim poručit,
skrývám je
v náruči.

Chtěla bych zas,
až přijde čas,
projít tou zahradou,
kde sny se nekradou,
smích nad steskem vítězí,
a každý se svou otěží,
jen sám se sebou
soutěží.

Chtěla bych zas,
vyhrát ten čas,
nesmutnit, netrápit se,
proti všem postavit se,
vykřičet a světu říct,
"živote dej mi víc,
nedám už si to
vzít".