Když svícen dohoří

Když svícen dohoří,
Pak Tvá ústa bledá
Do víru vášní se noří
A Tvá touha spát Ti nedá.

Když poslední chvíli jen Tvá láska umírá,
Pak chceš zůstat ještě chvíli, Tvá víra ohnivá.
Však zbytky vášně trvají, ale jen tu chvíli,
A do ohně se vrhají v Tvé hlavě něžné víly.

Když svícen dohoří, Pak oči Tvé hnědé
Jen lkají bez únavy, já zřím Tvé tváře bledé.

Pak vášní mou, ty víš, jsi Ty, a navěky budeš stále,
Ač naše srdce osamělá se nebudou stýkat dále.
Pak vášní mou, Ty víš, jsi Ty,
Mé srdce a má touha,
A odvěkou lásku Ti dám,
Ač jsem vidina pouhá.