Anděl

Anděli jenž sestoupil´s z nebe,
teď v srdci nemám nikoho jen tebe,
před tebou tu klečím a žádám,
požehnání malé mi za to dáváš,
prosbu na tebe, ó nejvyšší mám,
proč jsi se až teď vrátil k nám?
Prosím, ukaž mi cestu tam nahoru,
na Olymp, na tu bájnou horu,
ukaž prstem či křídlem svým,
polož nebes modř k nohám mým.
Veď mě prosím tou cestou dlouhou,
jež je prokládána štěstím a touhou,
ten, kdo po ní kráčí chce spatřit,
nebeských hvězd v noci svit.

Anděli jenž sestoupil´s z nebe,
teď nežádám nic jiného než tebe.
Prošel jsem cestou jež plná touhy je,
přeplaval jsem moře jenž bez vody je,
vyšel jsem na vrchol té hory nejvyšší,
sešplhal jsem až do pekel nejnižších.
Teď tu před tebou klečím a slova rdím,
tvou krásou okouzlen jsem a snad jen sním,
ruce v modlitbu připravené mám,
stačí dát povel a slova krásná říkám.
Chci tě poprosit o maličkost malou,
chci trávit věčnost světa s tebou.
Co odpovíš mi na prosbu mou?

„ Vstaň a polib napřaženou ruku mou,
povedu tě světlem i temnou tmou,
budeš vedle mě v nebi stát,
bude to ale tvůj život na oplátku stát.“

Ó jediný můj, udělej co budeš chtít,
hlavně, že tebe vedle sebe budu mít.
Vezmi si rychle můj život,
ať už srdcem projede mi nože hrot.
Letím k nebi… K tobě…