Lahvinka vína červená

Och, má milá jediná,
lahvinko vína červená,
v čem to je, že ty pravdu vždy máš?
v čem to je, že ty mě skutečně znáš?

Na tvém dně se najde to pravé,
nejsou náhodou pravda a lež to samé?
Na tvém dně se najde jedna z nich,
kéž by ze mě mohl být v klášteře mnich.

Stáčet do tebe to lahodné víno,
klečet před tebou má skutečná vílo,
och, má lahvinko vína jediná,
na střepy rozbít tě mohu jen já.

Kap, kap, kap, někde si asi praskla,
naštěstí z tebe utekla jen kapka,
sedím sám v temném koutě,
za okamžik narazím do stromu v autě.

Ukázala´s mi mnohem více než jsem chtěl,
vypil jsem jedno z těch tvých mnoha těl,
pravda vryla se mi do tváře,
sháním na pohřeb už jen hrobaře.

Jen na hrob položit kytek několik,
z úst pozůstalých uniká tichý vzlyk,
pomalu už odcházím někam dále,
tento konec nastal ale znenadále…