Bělidlo na sny

Zas další den utápí se v nekonečném šeru
a mříže v oknech pějí píseň pohřební…
Myšlenky na vrahy jež zabili ti dceru,
budou tě trápit dál, než noc se rozední.

Vydal ses sám do říše nočních snů,
pohledy zpět tvou trnitou cestu nebrzdí.
Do říše vzdálené, na konci všedních dnů,
s dárkem od paní noci, skrytým do hrstí.

Znám dobře osud tvůj, znám dobře myšlenky,
do modrého kouře cigaret často skrýváš je.
Po nocích šílený smutkem, hledíš do sklenky.
A spravedlnost, proč právě k tobě ona slepá je?

Na dlaních zjizvených od zubů lesních psů
neseš teď úděl svůj, bez zrnka ctnosti.
S tajemstvím všech těch horkých polibků,
kdy´s líbal smrt s něžnou radostí.

V neonech města, kde pánem smrti býval jsi,
drogový dealer, pasák, nic než vrah!
Podlahou pokrytou ostrými střepy šlapal jsi,
lepkavou, lesklou jež měla strašný pach.

Marnivost srdce tvého vzal si k sobě ďas,
přemístil misky vah osudu na druhou stranu.
Ujíždí rychlík, pospěš, ať zastihneš jej včas,
na věčnost pokořen, teď klaníš se svému Pánu.

Ve stínech uličky narkoman dávkou bělidla,
pošle tě dál, temnotou cesty do žáru pekla!
Peklem a očistcem dosáhneš ráje s vůní kadidla,
poznáš i ty svůj osud, tam kde krev tekla.

Ty´s vrahem byl, zrůdou, však věděla to dcera tvá,
vendeta jest vždy cestou krvavou.
Plameny ega tvého zničí tě, bolest přetrvá,
bělidlo na sny přináší konec snů, otravou.

Zapomeň navždy na pomstu neslavnou!
Zapomeň navždy…