Šero

Šero se ke mně potichu vkrádá,
je smutné,
však právě takové šero mám ráda.
Zvu ho dál,
voda na čaj se vaří,
odkládá šedý plášť,
ještě se ponuře tváří...
Sedáme si spolu k plnému stolu,
šero je nesmělé,
jak plné bolu.
Vypráví příběhy
a v záři svíček
odplouvá tíha
z unavených víček.

Ta nekonečná chvíle souznění
během noci šero promění.

A když mi ráno
na zápraží mává,
svítání do tváře
jasu mu dává.