Zbloudilý anděl

Na cestě za smrtí potkala jsem anděla-
křídla mu někdo zlámal-
a na očích jsem mu viděla,
jak moc ho život zklamal.

Za jeho štěstí chtěla jsem se rvát,
vždyť duše andělů nepatří smrti!
Patří do nebe, tam šťastni budou snad.
A lidé dokážou být krutí.

Vím, jak umějí ublížit,
a andělé nedokážou ranit.
Pomůžu Ti hledat, jestli budeš chtít,
do nebe cestu: měl by ses tam vrátit.

Za bolest anděla tenhle svět nestojí.
Chtěla bych vidět Tě se smát,
chci foukat na rány, co se nehojí.
Neboj se a zkus mi ruku dát.

Najdeme cestu. Půjdeš po ní sám.
Já Ti dám sbohem a obrátím se zády.
Na Tebe čeká štěstí tam,
já setřu slzy a na smrt počkám tady.