Smrt si pro mě přišla...

Děsivé ticho kolem mě proplouvá,
já vím, že tak Smrt ke mě promlouvá.
Pomalu přichází blíž,
vidím že v ruce drží kříž.

Mám naději, že půjdu na lepší svět?
Vím, že se to dozvím hned.
Ruku mi pomalu podává,
chytnu jí, ale srdce mi nadává.

Jdeme spolu ke zlaté bráně,
je to past, chci utéct, ale jsem chycená jak ubohé mládě.
Před chvílí se smála, teď se šklebí,
a já si naivně myslela, že budu v nebi.

Nemohu utéct, ale už jsem se smířila,
ohlédnu se zpět-můj život byl jen vidina.
Pomalu zapomínám-jak naivní!
Já jsem nic, jelikož dál přeci nic není...