Řeka nadějí

Jdu podél břehu, něžně a lehce,
vzdalovat se od Tebe, tak se mi nechce.
Na hladině se vzpomínky odráží,
ptám se, co ti v lásce překáží?
Řeka nadějí se do barví do ruda,
láska k Tobě, ten cit je věc záludná.
V životě ztrácíme spoustu věcí,
já však ztratila Tebe, to nejde přeci.
Naděje mizí v dálce zhasíná,
Tvá láska ke mě, pozvolna usíná.
Spatřila jsem sen, jež skutečností se stal,
byla to doba, kdy jsi mě miloval.
Ten sen se rozplývá, proud ho odnáší,
miluješ jinou, to smutek mi přináší.