Mlha

Má krok tak lehký a tichý
chlad je jí nejbližší cit,
přináší tajené hříchy,
co v močálech chtěli jsme mít.

Jemný šat, ale skromná není,
najde si každičký kout,
v kterém se emoce šklebí
z rezavých kovových pout.

Je lehká a přitom má sílu
vyhledat v nás jedno já,
hraje dobrou i zlou vílu,
co pohádku zachránit má.

Sluneční paprsek září,
najít ho v sobě, jsi král
a mlha s vědomím v tváři
jde dál.