Odcházíš

Odcházíš pomalu, ale s úsměvem na tváři,
vzdávám hold dívce s tvojí tváří,
otoč se ještě jednou a pohlédni zpět,
uvidíš tam nás i celý zbylý svět.

Ale i slunce na noc odchází,
zpět se jinačí cestou opět vrací,
nemohu prosit tě o nic,
smím jen žádat trošku víc.

Vzpomínej v dobrém na ty roky,
vzpomínej na ty společně prošlé kroky,
pokleknout chci před tebou na koleno,
a říci ti do očí jen slovo jedno.

„ Děkuji…“

Není toho málo ani moc,
dívka má v sobě skrytou tajnou moc,
a tak pokleknout chci před tebou i na koleno druhé,
podívat se ti do očí a říci jen věty strohé…

„ Děkuji. Komu?
No přece tobě.
Za co? Za tebe.
Proč? Protože.“

Otoč se ještě jednou a zamávej,
s tvým úsměvem je nám vždy hej,
naposled na tvář tě políbíme,
a pak tě možná už nespatříme.

Ale v srdci a nejen v mém,
žiješ stále a pořád jen,
své místečko tam máš,
a nikdy z něho kus nikomu nedám.

Mám tě rád…