Připadám si
Připadám si
černá smrtka na orloji,
kámen, co se v dešti drolí
sečná rána, jež nebolí
připadám si...
Jako trámy starých krovů,
kraje podmáčených rovů,
rána, co se nezahojí
jako sršni, jež se rojí
připadám si...
Jak voda páchnoucí lejnem,
kulka, jež proletí hejnem
na sever letících ptáků,
jako hlemýžď na bodláku
připadám si...
Jak potrubí měsíc prasklé,
moucha rozmáznutá na skle,
jak za nehty černá špína,
sekera, jež nezatíná
připadám si...
Jako ryby, co se topí,
krví potřísněné kopí,
jak zvěří hlodané kosti
podstata vší zbytečnosti
připadám si...
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Uhlí svým způsobem poklad skýtá,
i smrtka na orloji je dost důležitá,
déšť z kamene jen drsnou hrubost smývá
a rána... rychle se hojívá...
starý trám může na ohništi hřát,
z vlhkého kraje rovu sedmikráska vykvétat,
po nezhojené ráně jizva zkušenosti dodá
a sršeň... má chuť do života, proto bodá :o)
Voda nevonící dobře hnojí,
kulka hejnem proletí, však třeba mine cíl...
hlemýždi nevadí bodláčí, jinak chodí
a chrání sám sebe... za jiné určitě by neměnil...
Prasklé potrubí třeba pampelišce vláhu dodá...
a moucha na skle... připomíná, že tu někdo byl...
špína za nehty - možná o práci na zahradě vypovídá...
a tupá sekera - z té někde polívku už uvařil...
ryby se netopí... to nesmysl je čirý...
kopí je zbraň, to v sobě sílu ohně má...
kosti ohlodané - každého psa zasytí...
doufám, že tvojí důležitost jsem vyjasnila!!! :o))
(aspoň snaha teda byla!! :o))
24.04.2006 20:15:00 | Cecilka
Někdy si připadám podobně.Dobrá básnička,zalézající pod kůži.U mě za sto.
24.04.2006 17:24:00 | Branwen1