Jen tak - nic.

daleko od smaragdových řek
tam kde čas mizí vítr tě provází
všechno i nic - už nedohání tě věk
ve snech a vizích jen tak se procházíš

kolikrát jít až na okraj – jenom tak
tolikrát štěstí zas křídly zamává
s úsměvem sbohem ti dává
ještě se dívám jak letí do oblak

v myšlenkách o tebe zakopávám
a že je něco dál - ten děj mi nedá spát
osudem sám se loudám - kamkoli můžu
zmizelo prokletí - to z konce nemít strach

dřív než i já, dotknu se jednou hvězd
ještě se ujistím co věcí je naopak
jen snad číms zaplatil dostaneš taky zpět
tím smutek zaháním že je to možná tak...