Děkuji miláčku,
za nebe bez mráčků,
za postel ustlanou,
za lásku vyznanou.
Vyznanou dopisem,
kterýs mi poslal,
bouři jsi rozpoutal,
duší mou roztál.
Svět se zdá krásnější,
už nejsem sama.
Nebudu přes brýle dívat se zrána.
Děkuji za teplo
z Tvých něžných dotyků,
cítím je na těle
i když jsem tu sama.
Děkuji za zprávu,
že teď už vím,
že jsi ten jediný,
kterému vše odpouštím.
tak tím jsi tady vstoupila? no teda matko? s lehkou písní na rtu,kterou tenkrát ještě nikdo neslyšel. A dnes...
25.09.2007 11:52:00 | černočerný