múzy

Dnes ráno mě políbily múzy
polibkem mocným tak, že asi utřou druzí.
Fakt je mi líto.
Kdo rozsoudí to,
proč vedle štěstěny i múzy na své straně mám.

Poskládám slova do svých slok,
pak třeba znova po celý rok
půjde to samo od sebe.
Až dostanu se do nebe,
stanu se jednou z nich.

Dnes ráno múz polibek tak vřelý
rozpustil žbrdlení niterné mé cely.
Jde to fakt samo.
Už v časné ráno
mě verši namísto snídaně hojně nasytí.

Poskládám slova do svých slok,
pak třeba znova po celý rok
půjde to samo od sebe.
Pak zapomenu i na tebe,
když se mě nepustí.

Zas další ráno líbám rozpraskané rety.
Maj zápach kořalky a třísté cigarety.
Sbírám se ze dna.
Mé jedna plus jedna
změnilo zdi v pevné neoblomně chladné mříže.

Dál skládám slova do svých slok.
Znova a znova už ňáký ten rok
jde to furt samo od sebe.
Samota dávno nezebe.
Daleká cesta do nebe.
Všude jen hustý dým.