smutek

Na polštíři z hedvábí a peří-slzami kreslila jsem mozaiku
Růžemi s trny a zeleným jasmínem dala jsem své city znát.

Že minulost vrací se zpátky...
teď a tady...zase-nastokrát

Srdceryvná vzpomínka bodá
a stará jizva se otevřela

Okolo je zloba-zášť svou skýš opustila
Vydala se na procházku-
a že zrovna mým životem zase musí jít!

Svým plamenem rozdmýchává touhy-křik,všude se ozývá!
Jizva krvácí a mozaika se rozplývá